Vše o kobercích #2: Výroba a údržba koberců
Vítejte u druhého dílu našeho malého průvodce světem koberců. Minule jsme se věnovali druhům koberců a jejich benefitům, dnes se podíváme na zoubek tomu, jak tkaný koberec neboli kelim vzniká. A k tomu přidáme pár praktických rad a ověřených tipů, jak o něj pečovat, aby byl co nejdéle krásný a ve skvělé kondici.
Ruční výroba kelimu
Kelim se tká ručně na tkalcovském stavu. Celý proces trvá přibližně týden až několik měsíců podle složitosti vzoru a velikosti koberce. Samotnému tkaní ještě předchází návrh toho, jak by měl koberec vypadat. Ten se nakreslí ručně a rozměří se na velikost výsledného koberce. Obecně platí, že kelimy jsou spíše geometrického rázu, což je dané jejich osnovou. Složitější, případně květinové motivy jsou doménou gobelínu nebo vázaného koberce
Jakmile je návrh hotový, utká se malý vzorek (přibližně 15 x 15 cm) a posoudí se barevnost, hustota i tloušťka koberce. Pokud všechno sedí, jak má, přichází na řadu tkaní naostro. Na tkalcovský stav se natáhne bavlněná osnova, která tvoří kostru koberce. Potom se vezme vlněný útek (nit, která je namotaná buď na jehlici, nebo na špulce vložené v člunku) a ručně se protahuje skrze osnovu podle návrhu. Pravidelným střídáním různě barevných útků vzniká vzor koberce.
Tenhle pracný a časově i fyzicky velmi náročný proces se opakuje pořád dokola, dokud nedosáhneme požadované délky. Z osnovy, která zůstane ponechaná na začátku a na konci hotového koberce, se potom mohou udělat třásně. Koberec ale může být i úplně bez třásní, záleží na autorovi, případně na přání nového majitele unikátního doplňku.
Jak vidíte, vytvořit takový kelim není vůbec jednoduché. Pokud se rozhodnete pořídit si tohle malé umělecké dílo a zároveň kousek poctivého řemesla do svého interiéru, určitě vám přijde vhod několik postřehů, které jsme za léta tkaní koberců a práce s nimi nasbírali. Protože díky kvalitní péči a šetrnému zacházení vám bude váš milovaný koberec sloužit několik generací a pořád na něj bude radost pohledět.
Péče a údržba koberců
Základní pravidlo je, že čím kvalitnější koberec, tím menší údržbu vyžaduje. My nedáme dopustit na vlnu, která je samočisticí a odpuzuje vodu, proto tkáme všechny naše kelimy z ní. Životnost koberce ovlivňuje také sluneční záření - nedávejte ho na přímé slunce, díky němu by mohly barvy časem vyblednout. Na koberec také nepokládejte příliš těžké nebo velmi ostré předměty (například skříň, sedačku nebo židle), mohou se na něm vytlačit stopy nebo dokonce ho dokonce proříznout.
Co se týče běžného úklidu, koberec bez obav luxujte jedenkrát za týden, nedoporučujeme na něj ale používat rotační nebo klepací kartáče. Držte se klasické hlavice a buďte jemní, přílišné dření nemá rád. Jednou za rok můžete vlněný koberec vyklepat venku, a pokud je zrovna sníh, nebojte se ho položit lícem do závěje a dát mu co proto: vlhko krásně vytáhne nečistoty a osvěží barvy.
Když se vám na koberci stane nehoda, skvrnu co nejrychleji vytřete bavlněnou utěrkou, aby se nešířila dál. Nedrhněte ji ani neškrábejte a v žádném případě nepoužívejte chemické čisticí přípravky. Podle charakteru znečištění můžete na pomoc povolat také odstraňovače skvrn určené přímo na vlákna z ovčí vlny, klasické mýdlo s jelenem nebo žlučové mýdlo.
Skvrny vždycky vymývejte studenou nebo vlažnou vodou, nikdy ne teplou ani horkou, aby náhodou nepustila barva koberce. Vytírejte ji jemně od kraje ke středu, a pokud to nestačí, nasaďte hadřík namočeným v roztoku mýdla nebo v odstraňovači skvrn. Trpělivě a jemně jím tupujte skvrnu a celý proces případně několikrát opakujte.
Můžete ji také vypodložit druhým čistým a suchým hadříkem, aby se lépe vysušila. Nepoužívejte fén ani žádné horkovzdušné zařízení a nedávejte koberec na topení, nechte ho přirozeně vyschnout. Na odolné nebo velké skvrny pak doporučujeme specializované čistírny na ručně tkané koberce. Tam je dobré jednou za rok poslat i kousky, které máte na exponovaném místě a dostávají hodně zabrat. Uvidíte, že po téhle ozdravné kúře bude váš oblíbenec jako nový.